čtvrtek 8. ledna 2015

Thoughts

Vždycky jsem brala blog jako prostředek komunikace nejen s vámi, ale taky sama se sebou. Pocity, které byly skryté někde hluboko uvnitř mně jsem dostala ven právě tím, že jsem všechno napsala sem. To samé bych chtěla udělat právě teď, nechci už totiž lhát sobě, ani vám. Někteří mě znáte jako nějakou holku z blogu, někteří jako Janu, ale téměř nikdo mě nezná takovou, jaká opravdu jsem. Vždycky jsem byla docela jiná než ostatní, což taky bylo důvodem zesměšňování a narážek ze strany některých jedinců a to tu mluvím o období asi 7 let dlouhém. Nikdy jsem se nedokázala bránit, vlastně to bylo docela nevinné, na venek jsem nedávala nic najevo, jen mě to užíralo zevnitř. S rostoucím věkem všechno tohle ustalo, i když sebevědomí se mi nikdy nevrátilo. Pomalu se dostávám k věci. Pamatujete, když jsem chtěla skončit s blogem? Jedním z hlavních důvodů byla neustálá sebekontrola a sebekritika mé postavy na fotkách, porovnávání se staršími fotkami, pocit zbytečnosti, neúspěchu....Se všemi nově pořízenými fotkami se mi hrnou slzy do očí, nanávidím se za to, co se ze mě stává. Každý den bojuju s tou stejnou myšlenkou a tou je zhubnout, zhubnout, zhubnout. Ať jsem kdekoliv, hlavou mi stále běží zhubnout, zhubnout, zhubnout. Čím víc se snažím, tím víc se oddaluju svému cíli. Když se dívám na fotky několik měsíců staré, chci vypadat alespoň tak, jak jsem tehdy vypadala. Přitom v té době jsem nenáviděla svou postavu stejně jako teď. Už nevím, co je pravda. Ráda bych přijmula svou postavu takovou, jaká je, bohužel ale vím, že to nedokážu dokud ji opravdu nezměním.

................................................................................................................................................

Tuhle myšlenku jsem napsala asi před týdnem a zůstala nepublikovaná, uložená v konceptech. Ačkoliv je týden krátká doba, opravdu jsem se chytla té poslední věty a začala na sobě opravdu pracovat. Zní to absurdně, ale začínám se cítit lépe, mám radost z dobře vynaloženého času a námahy. Jak už jsem říkala, týden je moc krátká doba na to, abych viděla pokroky, ale zatím neztrácím naději. Zatím.

Omlouvám se vám za tento článek, chápu, že  vás asi moje slety myšlenek nudí, proto přidávám pár random fotek. :)
 
 
 
SHARE:

20 komentářů

  1. mám pocit, že jsi právě kápla na to, proč jsem na blog přestala psát já. vlastně ani nechápu, proč jsem kdy nějaký outfity fotila, když nesnáším se dívat na svý fotky a fotím se docela nerada, pokud to teda není s někým nebo mě nikdo nevidí nebo tak.
    s tímhle bojuju už asi 3 roky a po zveřejnění Sářina článku a teď i tvý jsem fakt na tenhle svět nasraná, protože neříkám já, já nikdy nebyla nějak úplně skinny, thigh gap a tak, ale ty, Sára, omg, vždyť vaše postavy jsou cílem každé holky. jsem nasraná na body image dnešní doby.
    každopádně hodně štěstí, jen to nenech zajít moc daleko <3
    ady.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, absolutně nechápu proč vlastně na blog píšu, když se taky nerada fotím. Možná si chci dokázat, že za něco stojím? Nevím. Nejhorší je, že já vím, že tohle celý bláznění je způsobeno společností, médiama a tak a skutečný hodnoty spočívají v něčem jiným než postavě, ale prostě se s tím vším nedokážu vyrovnat, nedokážu se přijmout a v podstatě postava je pro mě jediným měřítkem.

      Vymazat
  2. Jani, myslím že máš perfektní postavu a není na ni třeba nic měnit a pokud si mohu dovolit svůj osobní názor a zapojit se do diskuze i když se neznáme tak dobře, tak si myslím že to co cítíš není ani tak způsobeno médii, modelkami a společností. Víš, prošla jsem si něčím podobným, být jiný není lehký když je ti 7, když je ti 13 ani když je ti 18. I když nemám úplně ten samý problém jako ty, mám podobný a myslím si, že je založený na tom samém. Vždycky se mi ve škole smáli a teď mám pocit, že jediná hodnota kterou mám, které si na sobě vážím je to, že jsem dobrá ve škole. Když teď u zkoušky dostanu C (neboli za 2) chce se mi brečet a říkám si že jsem hloupá. No a jsem hloupá? Ne je to kravina, ale to že se mi vždycky všichni smáli za to že jsem chytrá, že mám dobrý výsledky a že to chci někam dotáhnout, že mám jiný názor na kouření a chlast, že mám dobrý vztahy s rodičema atd... způsobilo, že na sobě nevidim nic pozitivního a dobrýho kromě toho, že jsem chytrá. Teď se bojim lidí, nepřipadám si hezká, zajímavá a pořád přemýšlim nad tím, co si o mě myslí ostatní, co je na mě špatně, co bych měla změnit a jestli se se mnou ostatní nebaví jen proto, že ode mě něco potřebují, no nemám se na to vykašlat?
    A myslim si, že u tebe to taky není způsobený modelkama a vzorem co nám prezentujou časopisy, ale tím jak se k tobě chovali ostatní. Sice jsem se s tím ještě nestačila poprat, ale uvědomila jsem si to a mohla jsem na tom začít pracovat.
    Ne měnit sebe, ale pohled na sebe!
    Omlouvám se za ten román, ale třeba ti to dá jiný úhel pohledu na věc a možná ti to trochu pomůže :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za tvůj názor. Rozhodně je to věc k zamyšlení a myslím, že máš částečně pravdu. Jenže v mém případě je to tak, že ostatní se mi smáli k vůli stovce jiným věcem a to jediné, na co jsem byla hrdá bylo to, že jsem byla hubená a v tu dobu jsem to o sobě tvrdila a hubená jsem opravdu byla. Ale postupem času to jediné, čím jsem vynikala zmizelo, tělo se mi začalo žensky tvarovat a já už nebyla ta hubená, spíš naopak. Každopádně moc děkuju :)

      Vymazat
    2. já to zase měla tak, že jsem měla pocit, že každej kolem mě něco má a já nemám nic. ať už byli krásní/úspěšní ve spotrech/ve škole/měli skvělou povahu nebo cokoliv jinýho. já neměla nic a tak jsem si myslela, že když zhubnu, bude na mě aspoň něco. ale je pravda že to vůbec není o tom ale snad nic mi v životě nedělalo takovej problém jako snažit se najít to východisko a být se sebou spokojená

      Vymazat
    3. Ady, ja myslím, že jsi právě úplně suprová holka,která se nebojí být sama sebou,nebojí se lišit. Jsi pro mě vzorem v mnoha věcech. Vážně. Jak be způsobu života,poznávání světa, oblékání. Jsi skvělá a jedinečná a je toho na tobě mnohem víc, než si myslíš! <3

      Vymazat
    4. aaaaaaaaa ty jsi úžasná fakt strašně moooooc <3 děkuju děkuju děkuju!!!!!! jsi zlatíčko

      Vymazat
    5. To je drsný, jak vás to všechny motivuje, radši nebudu psát, jak nejspíš společnost změnila mě, ani nevím, jestli je to společností nebo mnou samou, ale je strašný, jak to na člověka působí. Nejvíc mě štve, že ještě tři roky zpátky jsem byla hubená a štvalo mě, že nemám křivky, všude jsem četla, jak je kluci chtějí a kdesi cosi, já byla jak prkno. Teď jsem samá křivka a jak pořád slyším holky mluvit o tom, jak jsou tlusté, i když dle mého jsou opravdu štíhlé, čtu motivační texty... to všechno dává člověku pocit, že pokud nebude mít na těle už nic jiného než svaly a tloušťku špejle, nestojí za nic. A přitom člověk vidí nejskeptičtěji sám sebe, ostatní tak nevnímáme, jsme k nim schovívavější.
      A Jani, ty jsi superstylová a neuvěřitelně štíhlá a talentovaná, tak prosimtě, klídeček, ok? A Ady, do háje, zbožňuju tvůj styl a je fakt, že tě až tolik neznám, ale z toho mála mi přijdeš jako úplně úžasnej člověk... já to nechápu! Jak to můžete mít tak malé sebevědomí? Zrovna vy? Jéje, je mi z toho smutno.

      Vymazat
  3. Neblázni, jsi krásná holka a máš perfektní postavu, super břicho a nohy hlavně!:) Umíš se obléknout tak aby to na tobě vypadalo krásně. Vždycky, když tě vidím ve škole tak si říkám jak jsi takové postavy a všeho dosáhla:) Já jsem bohužel jedna z těch líných brambor co po škole chodí, tak si s tím nelam hlavu, nemáš se za co stydět a právem můžeš být na sebe hrdá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. Jsi strašně milá. :) Opravdu si vážím všeho, cos mi napsala <3 Potěšilo mě to, ale bohužel to můj pohled na věc nezmění.

      Vymazat
    2. Nemáš vůbec zač :) Opravdu si myslím, že jsi úžasná a nic takového řešit nemusíš, na druhou stranu- já jsem na tom poslední dobou stejně, mrzí mě že už postava nevypadá jako dřív a když už se rozhodnu s tím něco udělat, nevydrží to .. Jediný u čeho zatím držím je hladovka..

      Vymazat
  4. Jediný, co musím říct je COŽE?! Z jedné strany naprosto nechápu a jsem obrovsky šokovaná, protože mít takovou postavu jako ty, tak asi chodím nahá nebo co, ale z druhé strany, když se nad tím zamyslím opačně, vlastně ti úplně rozumím a mám stejný problém. I přesto, že vypadám tak nějak normálně a běžně nosím konfekční velikost 36/38, jsou dny/týdny, kdy si přijdu opravdu nechutně tlustě. Proto jsem se už asi měsíc dva před Vánoci rozhodla se sebou něco dělat, i když přes Vánoce mi to nevydrželo, teď znovu pokračuji a máš pravdu, cítím se líp, zdravěji, štíhleji, jen doufám, že se z toho nestane žádná posedlost :) Alespoň se ale učím vařit a jíst zdravě a také víc cvičit. I když s tím přichází ještě ošklivější pocity, když třeba dva dny za sebou nestíhám vůbec nic ani cvičit a nebo když výjimečně propadnu nějaké mlsné. Ale tak ať se daří!

    http://ordinary-silly-things.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě... Najela jsem na takovej jinej režim, co se jídla týče a snažím se jíst co nejmíň a nejzdravěji a protože jídlo fakt miluju, tak to prostě někdy nevydržím a pak se z toho dostávám několik dalších dní. Děkuju a přeju taky hodně štěstí :)

      Vymazat
  5. Ach jo, všichni se máme tak dobře v dnešním světě a přesto se tak moc trápíme...nechápu to...vlastně nic nechápu...Taky se mi zdá, že čím víc je holka chytrá a krásná, tím víc je se sebou nešťastná, nesnáší se , hledá na sobě nedostatky, neváží si sama sebe...Taková nespravedlnost, člověk by si mohl stokrát říkat, že se trápit nebude a stejně by to bylo marné...Tohle jsem zažívala léta...dokud nenastal nějaký zlom, vlastně ani nevím čím to, ale najednou mi došlo, že je zbytečné nebýt šťastná, když mám všechny předpoklady k tomu, abych byla...Konečně jsem se přestala užírat tím, jak jsou kolem mě všichni dokonalí, šťastní, krásní, zajímaví s já jsem oproti nim nic...Najednou jsem se tak opravdu přestala cítit. Život se mi obrátil o 180 stupňů, všechno, ale všechno vidím teď jinak a štěstí....mi přetéká i ušima...Občas se však do depresivní doby vrátím, asi jako každý a vzpomenu si, jak moc jsem byla nešťastná...bezdůvodně...
    Zkus si nahlas říct, kvůli čemu jsi nešťastná Ty...nahlas...uvidíš, vlastně uslyšíš, jak moc nepodstatná věc to je...Upřímně ještě u Tebe je to extra směšné (ano, i extra smutné)...jsi nádherná holka, s postavou,pro kterou by davy holek vraždily a nejsi spokojená a ještě k tomu se trápíš...Zkus s tím něco udělat, protože se trápíš totálně zbytečně...Rozhodni se být šťastná a buď...Uvidíš, že se pohled na všechno naprosto změní...
    Jsi nádherná, nemáš být s čím nespokojená...kdyby se měly holky srovnávat s Tebou, musely by být v depresi všechny...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně moc děkuju. Strašně moc si vážím toho, že se mi snažíš pomoct a obětovala jsi svůj čas psaním tohohle komentáře. Nevím co říct. Snad jen že si tohle všechno uvědomuju, říkám si, že jsem v podstatě šťastnej člověk, mám střechu nad hlavou, rodinu, zdraví a žiju doslova v přepychu, zatímco někteří nemajì kde žít, nemají žádné jistoty, žijí ve strachu a bídě....to jsou opravdové problémy, ale já ve své hlavě nevidím nic jiného než touhu zhubnout, to je pro mě největší problém, nic jiného mě nezajímá, dělá mě to špatným člověkem, nutí mě závidět jiným. Nechci být taková, ale nedokážu to zastavit.

      Vymazat
  6. tvoj blog som objavila dnes. aká záhada a to práve riešim či si dať zelený čaj, alebo kakao... volím ten zelený. ale o tom potom.
    Si krásna holka, prehliadla som pár starých fotiek, len neblbni, píš blog a rob to čo ťa baví! :) verím že uvidím ďalšie posty! Hlavne si uvedom, že to ako sa cítiš je voľba.

    OdpovědětVymazat
  7. Ta fotka očí je úžasná!
    Zvu vás všechny na mou Giveaway o voňavé ceny

    OdpovědětVymazat
  8. Jani, ty jsi prototyp hubenosti. Napsala bych víc, ale tohle asi stačí, navíc už bylo vše řečeno ostatními.

    OdpovědětVymazat

Blog Layout Designed by pipdig