REAL LIFE

18:11

 Hele víte co? Asi bych, jako správná bloggerka, měla psát o tom, co mám na sobě, ale nebudu. Myslím, že to, jak vypadám může vidět každý, ale to, co se skrývá uvnitř jen málokdo. Víte, někdy si říkám, o čem tohle vlastně všechno je. Co se skrývá v pozadí za všemi těmi pózami, úsměvy a líbivými fotkami? Společnost vyžaduje bezchybnost. Co to ale bezchybnost vlastně je? Dá se nějak definovat? Člověk sám o sobě bezchybnosti nikdy nedosáhne, ale proč by taky měl? Každý je jedinečný takový jaký je, jeho chyby ho dělají živou bytostí, která je sama o sobě jedinečná a bezchybnost je pouze nežádoucím umělým prvkem, který nám nynější společnost vnucuje a propaguje. Proč ale mluvím o tomhle tématu? Včera to byly dva roky, co jsem si založila blog a zároveň se začala víc zajímat o tenhle blogovej svět. Tenkrát jsem ale vůbec netušila, že mi to vydrží tak dlouho a udělá takovej bordel v hlavě. Jsem člověk, kterej to se svým životem moc nezvládá a prostřednictvím blogu utíká do jiného světa. Vždycky to tak bylo, i když třeba docela bezdůvodně. Jak často, že ženy v průměru brečí? Šedesátkrát do roka? A to v jakém světě prosím? Copak se mám tak špatně, abych musela brečet každý druhý den? Ne, to ne, jen všechno až moc prožívám, hlavou se mi honí děsivé představy...dělá mi to dobře, nebo ne? Sama nevím. Pořád mám z něčeho strach, z toho, co bude, bojím se neúspěchu. Mám pocit, že množství lásky, které do druhých vkládám mi není opětováno.  Jsem pod tlakem, protože ke všemu přihlížím až moc zodpovědně, nevěřím druhým, vše si raději udělám sama. Jsem perfekcionista, někdy umím být dost hysterická. Nejsem se sebou úplně spokojená, dřív to byla postava, což je u mě téma samo o sobě. Nikdy to úplně neskončilo, stále to trvá, ale můžu říct, že v tomto ohledu už jsem se sama se sebou vypořádala....A v tomto momentu raději přestanu s vyjmenováním mých záporů, protože už o mně musíte mít ty nejhorší představy. :D Víte, co mě drží nad hladinou? Cestování. To jediné mě dělá opravdu nefalšovaně šťastnou a spokojenou. A to těšení, to plánování, balení kufru, cesta vlakem, autobusem, letadlem... Jsem ještě dítě, i když oficiálně už dospělé. Spím s plyšáky a vozím je všude s sebou. Mám ráda, když se máma sklání nad mou postel a přeje mi dobrou noc a stejně tak i její obětí. Co tímto vším chci říct? Jsem taková, jaká jsem. Možná jsem vás teď zklamala, ale chci, abyste mě brali jako mě, jako živou bytost, která vám chce něco sdělit,  inspirovat a popřípadě s čímkoli poradit, a ne jako  pouhou fotku. Tyhle fotky jsou focený v Praze na Vinohradech a jako jedeny z mála nelžou. V ten moment jsem byla opravdu šťastná a spokojená, mimo stereotyp. Při focení jsem se nestresovala kolemjdoucími jako jindy a prostě si to užívala. Mockrát vám všem děkuju za vaši  přízeň, moc si toho vážím!♥
 
 
Ale víte co? Sice jsem říkala, že žádný řeči o outfitu nebudou, ale to, že jsem si tenhle svetřík nedávno pořídila za třicet v sekáči prostě zmínit musím! :)
 
Jacket - New Yorker
Trousers - Bershka
Sneakers - CCC
Bag - House

You Might Also Like

6 komentářů

  1. To čo ty voláš svoje "zápory" sú aj moje. Myslím, že sa pod každým tvojim textom opakujem, ale vždy žasnem nad tým, že všetko, čo napíšeš je pravda aj v mojom prípade. Nikdy som si nemyslela, že nájdem človeka, s ktorým budem tak identická! Doteraz to boli samé protiklady, ale ty si mi ukázala, že ja nie som jediná uplakaná v neustálom strachu a že aj ty sa dokážeš tešiť z maličkostí ako ja. Neskutočne ma to fascinuje, ale zároveň mi to vyčarí úsmev na tvári! Si skvelá osoba a veľmi ma bavíš a aj keď tento článok nebol tak celkom o materialistických veciach, musím ti povedať, že ten sveter je dokonalý a celkom ti ho závidím! A taktiež si mi pripomenula, že by som tú kabelku mala začať nosiť častejšie, pretože vyzerá úžasne a tá moja jednoducho zapadla prachom;D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi prostě úžasná! <3 A to, jak jsme si ve všem podobný je opravdu až neuvěřitelný a úžasný zároveň. Jsem moc ráda, že je tu někdo, kdo mi rozumí! :)

      Vymazat
  2. Tak teď nelžu, ale úplně s tebou souhlasím! S mými emocemi je to jako na takové houpačce... v jeden den dokážu brečet, hned na to se smát... myslím, že to není věkem ani tak, ale já už taková prostě jsem. Taky jsem neuvěřitelná perfekcionistka! Když jsem začínala psát, moc jsem nad tím nepřemýšlela, takže jsem v podstatě začala psát blog nanovo, vymazala jsem 90% článků... A miluju ten pocit bezpečí doma u rodiny, je to jedna z mála chvílí kdy jsem šťastná a můžu být sama sebou :) Hrozně mě třeba mrzí, že polovina lidí nedokáže pochopit, že já jsem prostě já, že nosím to, co se mi líbí. Často na mou adresu slýchám ošklivé urážky, kvůli tomu, co mám na sobě a to pak celkem zamrzí... Každopádně tvůj outfit je naprosto skvělý, jsem oficiálně fall in love s tvými kalhoty a barva svetru je nááádherná!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! <3 Takových lidí je bohužel hodně a i já jsem se s něma setkala. I když je to třeba někdy těžké, snažím se je ignoravat, protože vím, že jsou tu i tací, kteří mě berou takovou, jaká jsem a to je pro mě důležitější. :)

      Vymazat

Blog Archive

Translate