V MOJÍ HLAVĚ

13:51

Ten pocit, který neustává. Pocit selhání, nedostatečnosti, neúspěchu. Obavy a strach se mou prodírají ve dne v noci, nejdou zastavit. Každej máme svoje vnitřní strašáky, ti moji na sebe ale v poslední době strhávají víc a víc pozornosti a nenechají mou mysl vypnout. Učinit i jednoduchá rozhodnutí mi způsobuje úzkost a egoistické já svádí velký souboj z mou touhou vyhovět a udělat radost každýmu, a nikoho nezklamat.  Někdy mám pocit jako bych byla izolovaná od světa neviditelnou clonou, která mi sice umožňuje okolí vnímat, ale zabraňuje jakékoliv interakci. Asi mě zase přepadá samota, touha s někým mluvit a na chvíli nebýt jen samostatnou jednotkou. Všechny dny mi splývají dohromady. Vše, co udělám nebo vytvořím mi připadá nedostačující a ten pocit nízké produktivity se mi provrtává hlavou jako červ jablkem. Práce online je cool, ale hádám, že mně se trochu vymyká z rukou. Možnost pracovat pořád a nikdy je nebezpečná kombinace a moje perfekcionistické já si  momentálně neumí stanovit dané hranice a topí se ve svých vlastních myšlenkových pochodech.

Život není pořád jenom pohádka, spíše taková hodně zamotaná tragikomedie, ale nevzdávejme se na něm. Bude líp, vždycky bude líp!


You Might Also Like

0 komentářů

Blog Archive

Translate