neděle 2. dubna 2017

RANDOM • PŘESTALA SI HRÁT

Tak mě tak napadlo, přemýšleli jste někdy nad tím, kdy přišel ten zlom, kdy jste nadobro odložili panenku/autíčko, ne z donucení, ne ze studu, ale z přirozenosti? Při dnešní jízdě autobusem jsem, nevím jak, myšlenkama zabloudila právě k mojí krabici s panenka uložené pod kuchyňskou linkou, snažila jsem se představit sebe samou dřepící na plovoucí podlaze, hrající si tak, jak jsem měla ve zvyku. Nešlo to. Představa mě, jako člověka, osobnosti, mi do toho obrázku nezapadala. Vypadalo to komicky, ale zároveň představa, že už nedokážu svoje myšlenky zaměřit pouze a jenom na můj vymyšlený svět, kde je všechno přesně tak, jak já chci, kde udávám řád a pravidla, mi přišla smutná. Uvědomila jsem si, že už si nehraju, nijak. Někdy zabloudím myšlenkama do pohádkovýho světa, ale realita, která vládne nad mými smysly mě vždycky vtáhne zpět. Je snad teda devatenáct let dost na to opustit svý smyšlený, pohádkový i nepohádkový postavy, nebo se všechny moje výmysly a sny stávají realitou?

 Je duben, už čtvrtý měsíc v novém roce a já stále nevím, jak do něj vkročit. Mezitím co tápu, život se tak nějak odehrává kolem mě, šťouchne mě, pohladí, ale hned zase odpluje dál. Životní moudra ale nejsou to, co s vámi chci sdílet, je to pár random fotek z mých běžných dnů.

S počasím je to tu poslední dobou jako na houpačce. Minulý víkend byl pohádkovej, četla jsem si na pláži uvelebená v písku, pozorovala první odvážlivce vbíhající do Severního moře a cítila se vděčně za to, co všechno tady mám. Dneska jsem ale čelila zimě a studenýmu větru v zimní bundě a huňaté šále.

A znovu ten pocit vděčnosti za to, že nejsem sama a mám přátele, na které se můžu obrátit. Navíc miluju naše  coffee dates, kdy od úplných absurdit a banálností sklouzneme až k hlubokým úvahám o smyslu života. :D

Začala jsem znovu kreslit, malovat a tvořit a uvědomila jsem si, jak moc mi to chybělo! Pokud vás zaujal prstýnek, je z Devocean.co, stránky, která věnuje určitý podíl z jejich zisku na pomoc mořským želvám. Když jsem náhodou na jejich profil narazila při brouzdání Instagramem a viděla tenhle prstýnek, musela jsem ho okamžitě mít! Moře je pro mě totiž velkou inspirací. Vlny symbolizují absolutní svobodu, sílu, ale zároveň vzbuzují respekt. Pokud bych si někdy nechala udělat tetování, můj první výběr by byl  právě symbol vlny, a proto, když jsem našla tenhle prstýnek, navíc ještě spojený s krásnou  myšlenkou pomoci želvám, měla jsem jasno!

 
SHARE:

2 komentáře

  1. Mnaaaam, tolik dobryho jidla! <3

    OdpovědětVymazat
  2. Je to moje chyba, nebo mi ten odkaz na devocean nefunguje? :/
    Co se týče tvého prvního odstavce, tak...nevím. Myslím, že si celý život hrajeme. Z hraček jsme třeba přesedlali na naše blízké, nebo (trochu méně vážně) si hrajeme s filtry na insta/snapchatu...je milion věcí, který mi neustále připomínají, že své fantazie neopouštím a že jsem pořád trochu "dítě" - pokud je ovšem dětské mít nějaký svůj vysněný, ideální svět, do kterého občas utíkám. A věřím, že ty taky nějaký máš :)....pokud se ovšem, jak píšeš, neproměnily tvoje sny v hmotné věci a v realitu. Pak je to skvělé a pořád si myslím, že nikdy nepřestaneš snít - nikdo nepřestane. Jednou se s uměním snít narodíš, tak s ním i zemřeš. Tak :D.
    Ale to už jsem se dostala zas jinam.

    OdpovědětVymazat

Blog Layout Designed by pipdig