Sotva se za mnou zabouchly dveře od bytu a já, ještě v kabátu, otvírám notebook, abych se sebe mohla vychrlit těch pár několik myšlenek, co se mi dnes celý den honí hlavou. Ještě než se vrhnu k jádru věci, chtěla bych upozornit, že rozhodně nechci, aby ve vás tenhle článek vyvolal vyloženě negativní emoce, o to se už velmi dobře postarala média, ale byla bych ráda, abyste se nad ním zkusili kriticky zamyslet a třeba rozjet i nějakou diskuzi v komentářích.
Coronavirus. Nechci se tu dnes věnovat žádným definicím, prevenci, ani šířit moudra. Pokud přeci jenom ještě nevíte, o čem je přesně řeč, doporučuju načíst si co nejvíc informací na seriózních (!) serverech a nečerpat jen z jednoho zdroje bez toho, aniž byste si získané informace neověřili.
I když momentálně nebydlím v Česku, aktuální dění (nejen) v naši republice a celý vývoj situace spojené s Corona virem aktivně sleduju bez toho, aniž bych se strachovala, propadala panice nebo pociťovala nějaké vyloženě negativní emoce. Dnes tomu ale bylo a je jinak. Teprve teď na mě celá situace dolehla a poprvé u sebe pozoruju změnu nálady v souvislosti s aktuálním děním a pocit bezmoci. Víte, jak babičky vždycky říkají, že to my mladí si ani neumíme představit, jaké to bylo žít v totalitě, a my jen přikývneme, nebo dokonce mávneme rukou a myslíme si přitom svoje? Mají pravdu. Neumíme. Až když se dostaneme do situace, která bezpodmínečně omezí naši svobodu, uvědomíme si, jak neuvěřitelně šťastní jsme, mít tu výsadu cestovat kamkoliv a kdykoliv chceme.
Tímto mířím na dnes vyhlášený stav pohotovosti v České republice, který zakazuje cestovat do (a z) celkem 15 zemích vedené jako rizikové po dobu 30 dní. Pro někoho to nemusí být zas takový problém a z krátkodobého hlediska se zase o tak ohromné omezení nejedná. Ale představte si, že by tohle omezení platilo po dobu několika měsíců, let, desetiletí…Představte si, že jste člověk vychovaný v kapitalismu 21. století a cestování je vaše vášeň, vaše životní cesta, váš pohon, váš smysl života. A najednou, z ničeho nic, prostě cestovat nemůžete. Není to jako by vám někdo vzal kus sebe? Nebo snad drogu na který jste závislí? Anebo bylo posledních 30 let jen jakýmsi trailerem na budoucnost, a teď je čas vrátit se zpět do totality? Tak jsme si přičichli a teď je čas se vrátit zpět. Můj život je roztroušenej po několika zemích a pokud bych měla být "pod zámkem" jen v jedné z nich, přišla bych tak o obrovský kus sebe, většiny přátel, vášní a příležitostí. Jako bych byla vytržená ze snu uprostřed noci a hozená pod ledovou sprchu.
K 15 „rizikovým“ zemím se řadí i Velká Británie, kde se nacházím já. Nutno podotknout, že ,paradoxně na rozdíl od Česka, tu zatím žádná omezení nemáme, výuka funguje jako vždy a zatím se neplánuje nic měnit. Naštěstí mám v plánu vracet se do Česka až po 30-ti denním omezení, ale kdo ví, jak se věci budou vyvíjet. Nikdo, a to je na tom to děsivý. Návštěva někoho z rodiny nebo z kamarádů tedy nepřipadá v úvahu a stejně tak ani spontánní výlet kamkoliv se mi zachce. Tohle jsou věci, co jsem do teď brala za úplně samozřejmé a celá tahle situace je pro mě jeden velkej wake up call a připomínka toho, jak obrovsky šťastná a bezstarostná generace jsme. Každej máme svoje problémy, který přijdou a zase vymizí, ale už neznáme ten pocit oblaku nejistoty a obav neustále vznášejícím se nad našimi hlavami, ať už se v našem osobním životě děje cokoliv.
Za zmínku stojí i dnešní nařízení zákazu vstupu za hranice Spojených Států z Evropy a fakt, že mám naplánovanou cestu do Kalifornie. Snažím se zachovat chladnou hlavu, protože mám letět až v červenci a celá situace se může do té doby ještě stokrát úplně převrátit, ale opět to ve mně vyvolává pocit absolutní bezmoci a neschopnosti vzít svůj život do vlastních rukou.
Tak tady to asi utnu. Jdu si dát něco dobrého na jídlo a pokusit se naladit na, o něco víc, pozitivní vlnu a vám radím udělat to stejné. Je okay nebýt pořád jen nad věcí, ale život jde dál a panika či přílišný stres ničemu nepomůžou. Sledujte dění ve světě, vzdělávejte se, ověřujte informace, dávejte na sebe pozor a hlavně, mějte se hezky!
-J♥
Žádné komentáře
Okomentovat