LIFE UPDATE

"Někdy je to tak moc pěkný, že by byla škoda to sdílet." Všechno je najednou tak nějak jak má být a skládanka se zdá být kompletní. Radost jde ruku v ruce se smutkem a navzájem se doplňují a vyvažují. Snažím se sepsat mý myšlenkový pochody za poslední necelý dva týdny, který už teď můžu prohlásit za jedny z těch úplně nejlepších. Nebyly dokonalý, neobešly se bez slz, ale žila jsem tak jako už dlouho ne. Řídila se svou intuicí a rozhodla se odhodit pomyslný závoj plný tužeb po úspěchu, uznání a životě, který jsem si vysnila pod vlivem nátlaku společnosti, který mě akorát stahoval dolů a zastiňoval mě samotnou. Věřím, že všechno, co se mělo stát, se stalo. A co se má stát, se stane. Jsem neuvěřitelně vděčná za to, kde jsem, s kým jsem a kdo jsem. 

Abych tohle téma ale nenechala takhle otevřený, prozradím vám, že jsem na jeden semestr na Erasmu v Bruselu, kam jsem se po pravdě to původním záměru studovat v Tennessee v USA, moc netěšila. Jak už jsem ale psala, asi to takhle mělo být. Kdybych teď byla v Tennessee, neseděla bych teď u pracovního stolu v mým pokoji na studenské koleji v odlehlé části města a neusmívala se na obrazovku s rychle příbývajícím textem a nebyla tak šťastná, jako právě teď jsem. Brusel mě okouzlil, udělal šťastnou a vdechl život. Děkuju.