ŘÍJNOVÉ ZÁPISKY - Já na prvním místě

Ještě než se pustím do přípravy dnešního oběda, ráda bych napsala pár řádků. Události tohoto týdne mi zas a znova připoměly, jak důležité je vážit si sebe samé a pokud by měl jen jediný vztah v mém životě zdravě fungovat, tak je to ten se mnou samotnou. Jsou situace, které působí bolest a aby ta bolest utichla, jeden musí být v tomto případě sobec a dosadit sebe na první místo. Být zraňován, nebo ranit? Toť otázka na tělo, ale život mě už naučil, že vlastní štěstí a spokojenost by měla vždy stát v řadě první, i pokud to nebude vždy ve prospěch jiných. Můžete se litovat, být na sebe naštvaní a cítit se zle. To vše je v pořádku. Pohlaďte se po tváři, obejměte se, buďte k sobě laskaví...zítra bude zase líp, ale ne bez vašeho přičinění.

Co pomáhá mně překonat těžké momenty a pozvednout náladu?

Prvně chci říct, že pokud je rána čerstvá, vykašlete se na všechny rady. Jen si buďte. Já chci zkrátka jen být, plakat, přemýšlet, nechat den ubíhat svým vlastním tempem a co není nutné, prostě a jednoduše nedělat. Vybočit ze své každodenní rutiny. Odpustit si. Být na sebe laskavá a poslouchat své tělo i duši. Co se stalo, stalo se...přijímám to, ale nechci, aby mě to pohltilo.
Hudba. Jednoznačně hudba. Se sluchátky v uších, slzy se mi koulí po tváři a emoce se vyplavují ven. Dovolím si plakat, dovolím si reflektovat, dovolím si se smát nahlas, dovolím si být sama sebou.
Rande sama se sebou v kavárně ( nebo kavou s sebou na lavečce v parku). Pro mě je tohle ten nejlepší způsob péče o mou duši. Já, káva, něco dobrého na chuť, knížka a svět okolo mě. Stejně jako v běžném vztahu, i ve vztahu k sobě samé jsou takovéhle láskyplné a vědomé momenty potřeba. :)
Psaní. Není nad to se vypsat ze svých myšlenek a pocitů, a nechat ruku volně tančit po paríře či klávesnici. Někdy je papír ten nejlepší posluchač, anebo poslouží jako první záchytný bod k tomu, se svěřit.
Psaní je skvělé, ale přeci jenom jsme lidé, co potřebují lidský kontakt. I já, jakožto samotář. Někdy je těžké, si to přiznat, ale lidský kontakt opravdu nic nenahradí. Už jen pro ten pocit, že na danou věc nejste úplně sami. A i když všechno začíná primárně u sebe samé, svěřte se kamarádce, příbuznému, někomu, komu důvěřujete. Shodíte tak ze sebe obrovské břímě, které vás stahuje dolů.
Pohyb. Procházky, běh, jóga, posilování, hiit,..Cokoliv vás baví. Je potřeba dát tělu i mysli prostor a odpočinek, ale nechceme se negativní náladou nechat pohltit a vědomě se v ní plácat dál a dál. A pohyb rozhodně pomáhá!
Návrat do "normálu". Jak jsem už zmínila, vědomé plácání se v negaticních vodách není dobré. Proto se po chvílích "hojení" snažím co nejpřirozeněji vrátit ke svým každodenním návykům a fungovat normálně dál.
Připomínání si vlastní hodnoty, bytí na sebe milá, vstřícná, chápavá, trpělivá.

Tohle jen pár bodů, kterých mě napadlo. O tom, jak se dostávám do psychické pohody píšu i v Říjnových zápiscích na téma "Jak si to udělat hezký", a spoustu se zmiňovaných věcí mi pomáhá přeladit se na veselejší vlnu i tento týden. I přes spokojenost v životě momentálně pociťuju strach, obavy, a diskomfort. Nesnažím se předstírat, že je u mě mometálně vše naprosto v pořádku, ale snažím se dělat vše pro to, aby opět bylo. A vím, že se budu opakovat, ale zas a znova...všechno to začíná u mě samotné a toho, jak se sebou jednám.